Metodické doporučení Ministerstva zdravotnictví pro pozici zdravotně sociální pomocník

Metodické doporučení Ministerstva zdravotnictví pro pozici zdravotně sociální pomocník ve vyloučených lokalitách

Zdravotně sociální pomocník

I. Úvod

V rámci grantových projektů Ministerstva zdravotnictví byla v létech 1999-2001 prováděna Studie zdravotního stavu romské populace, která upozornila na některé specifické zdravotní problémy, které mohou mít souvislost s životním stylem, se vztahem k vlastnímu zdraví jako hodnotě i se sociálním postavením a stupněm vzdělání. Součástí studie bylo šetření v komunitách a šetření mezi zdravotnickými pracovníky, především praktickými lékaři pro dospělé, praktickými lékaři pro děti a dorost a pracovníky dětských oddělení nemocnic, kteří se dle svých vlastních zkušeností vyjadřovali k problémům zdraví romské populace. Z šetření vyplynul závěr, že v dostupnosti zdravotní péče a kvalitě při jejím poskytování romským občanům a občanům většinové populace není rozdíl, ale že je nutné věnovat zvýšenou pozornost primární i sekundární prevenci, zejména očkování a životosprávě dětí.

Z aktivity Rady vlády pro záležitosti romské komunity v návaznosti na výsledky grantové studie Ministerstva zdravotnictví z let 1998-2000 byla v Ostravě ověřována odůvodněnost a potřebnost funkce „romského zdravotního asistenta" (dále jen asistent). Asistent pomáhal a i nadále pomáhá v úzké spolupráci s terénními sociálními pracovníky řešit především problematiku primární prevence. Projekt se velmi osvědčil, zvýšil se zájem rodičů o zdravotní stav jejich dětí ve smyslu větší péče o životosprávu, zájem o pravidelné preventivní prohlídky dětí u praktických lékařů a o očkování, výrazně se zlepšila jejich spolupráce s praktickými lékaři.

II. Doporučení

Na základě těchto výrazně pozitivních výsledků dospěla Rada vlády pro záležitosti romské komunity k rozhodnutí, že asistenti by měli působit i v dalších krajích, v nichž je romská komunita početnější a v nichž by bylo jejich využití přínosem. Usnesením vlády č. 607 z června 2004 byl v návaznosti na výsledky uložen ministru zdravotnictví úkol předložit návrh na zřízení funkce zdravotnického asistenta. Zadáním Rady vlády pro záležitosti romské komunity pro tuto funkci není činnost odborného zdravotnického pracovníka, ale laika, pro Romy důvěryhodného pomocníka a rádce ve věcech týkajících se péče o zdraví, zejména prevence.

III. Návrh řešení

Zajištění pomocníků se doporučuje zejména krajům s většími romskými komunitami jako možné řešení problémů Romů dotýkající se oblasti zdravotnictví. Povinnost k jejich zajištění nebo užívání takovéto funkce v systému kraje se nenavrhuje, protože dle velikosti komunit a jejich sociálního složení může mít kraj sice počet zdravotně sociálních pomocníků i vyšší než jeden, naopak se ale předpokládá, že některý kraj nebude potřebovat pomocníka žádného. Navrhované řešení není v rozporu s platnými právními předpisy a ve své podstatě na ně navazuje ( §67 odst.1 písm.f) zákona č. 129/2000 Sb., o krajích, s odkazem na ust. §6 odst.7 zákona č. 273/2001 Sb., o právech příslušníků národnostních menšin a o změně některých zákonů).

IV. Náplň činnosti zdravotně sociálního pomocníka

Hlavním úkolem zdravotně sociálního pomocníka je pomáhat, radit a předávat povšechně známé informace z oblasti péče o zdraví osobám nebo skupinám obyvatel, které, dle jemu dostupných informací a zkušeností krajského koordinátora romských poradců, tyto informace postrádají. Jeho činnost musí být podložena důvěrou cílových osob, jejich zájmem a naprostou dobrovolností. Jakékoliv předávané informace nesmí obsahovat žádná osobní data a konkrétní údaje o zdravotním stavu jednotlivých osob, kterým je pomáháno, pokud k nim tyto osoby nedají výslovný souhlas. Zdravotně sociální pomocník je pouze prostředníkem, který na podkladě svých znalostí z oblasti zdravotnictví a zkušeností pomáhá a radí potřebným osobám v oblasti péče o zdraví, případně na žádost jednotlivých osob pomáhá i při vlastním kontaktu se zdravotnickými zařízeními.

Těžištěm jeho činnosti je

1) motivace spoluobčanů

• motivace k využití práva na preventivní prohlídky hrazené ze zdravotního pojištění a seznámení s jejich intervaly dle vyhlášky MZ č.56/1997 Sb., v platném znění, objednávání a doprovody k preventivním prohlídkám, sledování očkování a termínů očkovacího kalendáře především u dětí
• motivace k péči o správný životní styl a životosprávu žen v období těhotenství a v období hned po porodu, včetně edukace ke zdravému životnímu stylu v tomto období života - zvláště o nutnosti vyloučení kouření a požívání dalších návykových látek
• motivace k respektování očkovacích schémat v dětském věku, nutností jejich dodržování, informace o negativním dopadu neproočkovanosti
• motivace nezletilých dívek a chlapců k vyloučení rizikového sexuálního chování, včetně poučení o možnostech antikoncepce jako prevence předčasného mateřství a otcovství a o riziku pohlavních nemocí
• motivace žen k podpoře jejich sebedůvěry a úcty k sobě samým, rozhovory a porady na téma fyzického a psychického zdraví žen

2) spolupráce s terénními sociálními pracovníky, s kurátory, s protidrogovými koordinátory a se sociálními pracovníky místní samosprávy

• vytipování rizikových skupin obyvatelstva a rodin, jejich aktivní vyhledávání a práce s nimi přímo v místě, kde žijí, včetně sledování jejich migrace tak, aby nedocházelo k přerušování péče
• preventivní aktivity zaměřené na důsledky zdravotního zanedbávání, minimalizace dopadu zanedbávání
• osvěta v oblasti hygienických návyků, životosprávy a životního stylu jak u mladistvých, tak u dospělých (kouření, alkohol, nelegální drogy, zdravé stravování, plánované zodpovědné rodičovství, antikoncepce, komunikace mezi maminkou a zdravotnickým personálem atd.), hygienické podmínky života a jejich sledování

3) Spolupráce se zdravotnickými zařízeními, především

s praktickými lékaři pro děti a dorost

s praktickými lékaři pro dospělé

s praktickými gynekology

s praktickými zubními lékaři

s krajskými hygienickými stanicemi a jejich územními pracovišti

a s jinými zdravotnickými zařízeními, zejména zdravotnickými zařízeními zabývajícími se problematikou návykových látek :

• pomocná role prostředníka mezi lékařem a pacientem, včetně vysvětlení jeho obtíží a sociálního postavení, při dodržování povinnosti mlčenlivosti ze strany zdravotnických pracovníků a v souladu s přáním klienta/pacienta
• činnost související s objednáváním a doprovody k návštěvám vyhledaných chronicky nemocných a bezmocných pacientů k vyšetření, nejen pro potřebu řádné léčby, ale i pro potřeby jejich sociálního zabezpečení, pomoc rodinám při péči o nemocné, o osoby se zdravotním postižením a seniory ve smyslu informací o možnostech sociální podpory (zvýšení důchodu pro bezmocnost, příspěvek při péči o blízkou nebo jinou osobu) apod.
• informace o právech pacientů a pojištěnců, o problematice doplatků za léčivé přípravky a prostředky, o nutnosti pravidelného užívání léků a kontrol zdravotního stavu dle pokynů lékaře, o nutnosti dodržování režimu práce neschopného ap.

V. Doporučení předpokladů k výběru zdravotně sociálního pomocníka

doporučované:

absolvování kurzu v problematice prevence a právního minima s ohledem na náplň činnosti, na akreditovaném pracovišti Ministerstvem školství mládeže a tělovýchovy, minimálně základní vzdělání, výhodou je střední

bezúhonnost - za bezúhonného se považuje ten, kdo nebyl pravomocně odsouzen za úmyslný trestný čin

bez závislosti na návykových látkách

doplňující:

několik let práce v pracovně-právním vztahu v libovolném oboru nebo zkušenosti ze spolupráce s majoritní společností např. v občanských sdruženích zabývajících se romskou problematikou ap.

dlouhodobý úzký kontakt s romským etnikem, jenž zakládá předpoklad důvěry romských občanů v tuto osobu

VI. Realizace

S ohledem na smysl funkce a činnost tohoto navrhovaného terénního pracovníka se jeví jako mnohem pružnější řešení mimo státní správu a mimo organizační strukturu krajů, nejlépe prostřednictvím nestátních institucí jako jsou občanská sdružení, nadace, veřejně prospěšné společnosti apod.

Tento způsob řešení umožňuje kromě jiného čerpání finančních prostředků ze strukturálních fondů EU, a to konkrétně prostřednictvím Operačního programu Rozvoj lidských zdrojů (gestorem je Ministerstvo práce a sociálních věcí), který umožňuje realizaci a financování aktivit v oblasti terénní sociální práce. Výsledkem řešení předloženého projektu může být jednotný akreditovaný vzdělávací program a stanovené kompetence zdravotně sociálního pomocníka. Vzdělávací program bude k dispozici pro další vzdělávání pomocníků.

Ministerstvo práce a sociálních věcí, odbor sociálních služeb, vyhlašuje v rámci opatření 2.1 Operačního programu Rozvoj lidských zdrojů koncem roku 2004 výzvu k předkládání projektů do dvou oblastí (dvou programů podpory):

1. Odborné vzdělávání pracovníků sociálních služeb
2. Integrace specifických cílových skupin

Projekty zaměřené na Integraci specifických cílových skupin musí být předloženy v tzv. „národním měřítku", tedy nesmí být pouze regionálního charakteru, ale s dosahem na celou cílovou skupinu či její většinovou část, nebo výsledky projektu (metodické příručky, návody apod.) musí být použitelné i v dalších regionech v celé ČR. Konečné podmínky pro podávání žádostí budou stanoveny ve výzvě.

Další možností, jak ekonomicky podpořit vznik zdravotně sociálních pomocníků, která přichází v úvahu po vytvoření jednotného systému vzdělávání, je využití Společného regionálního operačního programu (SROP), jehož garantem je Ministerstvo pro místní rozvoj. Program je zaměřený na řešení regionálních problémů. Výzvy k předkládání projektů do sociální integrace (opatření 3.2) budou vyhlašovat kraje. Mezi aktivitami podporovanými tímto programem jsou i intervenční programy ve prospěch osob ohrožených sociální exkluzí a jiné, které umožní regionální řešení zmiňovaného problému.

Všechny výše zmíněné projekty mohou předkládat občanská sdružení nebo obce z regionů, zejména těch, kde je podle romských koordinátorů zjevná potřeba zdravotně sociálních služeb.