Zdraví versus sociální vyloučení

Mezi prvními cíli programu Světové zdravotnické organizace (WHO) „Zdraví 21 – zdraví pro všechny do 21. století" nacházíme v oblasti zdravotní politiky mezi prioritami požadavek redukce sociálních rozdílů ve zdraví, aby se zabránilo předčasným úmrtím a zbytečné nemocnosti sociálně-ekonomicky znevýhodněných skupin obyvatelstva. Vezmeme-li zdraví v jeho širší definici jako výsledek a proces vzájemné interakce organismu a prostředí, dojdeme k závěru, že je to právě nízká životní úroveň, která má negativní vliv na životosprávu a postoj ke zdraví obecně (srovnej - průzkum L. Nesvadbové „Determinanty zdraví romské populace v České republice", In: Analýza sociálně ekonomické situace romské populace v České republice s návrhy na opatření, Socioklub Praha 2003, str. 200 – 223). Zmíněná nízká životní úroveň je typická pro obyvatele sociálně vyloučených lokalit, které dále charakterizuje:

• chudoba, závislost na sociálních dávkách, dlouhodobá nezaměstnanost
• zadluženost (na nájemném, u lichvářů – tzv. rychlé půjčky apod.)
• špatné bytové podmínky (zhoršená hygiena)
• izolovanost, ať už prostorová (okraje měst, chybí infrastruktura, dostupnost lékařů apod.) či sociální (uzavřenost společenství)
• nízká vzdělanost.

Obyvatelé těchto lokalit volí díky svým životním podmínkám pouze krátkodobé životní strategie se zaměřením na přítomnost, s uspokojováním aktuálních životních potřeb. Nejčastějšími obyvateli těchto sociálně vyloučených lokalit jsou Romové, u nichž byl řadou dílčích výzkumů nerovný přístup ke zdraví fakticky prokázán. Zároveň byl zaznamenán ve srovnání s majoritní populací i odlišný postoj Romů k této komoditě, což může být dáno jejich tíživými životními podmínkami.

Podrobné výzkumy zabývající se zdravotním stavem a přístupem Romů ke zdraví se v České republice teprve rodí. Je to dáno mimo jiné obtížnou definovatelností romského etnika, neboť na základě posledního sčítání lidu v roce 2001 se k romské národnosti přihlásilo pouze 11,7 tisíc osob (počet osob s romským mateřským jazykem 23,2 tisíc osob). Jiné způsoby zjišťování a evidování početního stavu romského etnika, než samotnými Romy dobrovolné uvedení romské národnosti, naráží na demokratické principy a hodnoty občanské společnosti. Dle odhadů však žije v České republice přibližně 200 000 Romů (K. Kalibová : Možnosti statistiky a demografie při studiu romské populace na příkladu evropských zemí a České republiky, In: Analýza sociálně ekonomické situace romské populace v České republice s návrhy na opatření, Socioklub Praha 2003, str. 37 - 65).

Problematice zdraví romské populace se však od 90. let věnovala celá řada dílčích studií. Zájem řady těchto studií o danou problematiku vycházel zejména z dostupných dat o střední délce života Romů, která činila u mužů v období let 1971 – 1980 55,3 roků (o 11,5 let kratší v porovnání s muži tehdejšího Československa) a u žen 59,3 roků (o 14,5 let kratší v porovnání s ženami jako celkem v roce 1980) – tedy podobná jako byla u majoritní populace někdy ve 30. letech 20. století. Věková struktura romské populace také ukazuje na vyšší porodnost (ze sčítání lidu v roce 1991 vyplývá, že vdaná romská žena měla na konci svého reprodukčního období 4,9 dětí), ale také vyšší úmrtnost ve srovnání s majoritní populací. U romského etnika se tedy jedná o tzv. progresivní typ věkové struktury – s vysokým zastoupením dětí a nízkým podílem starých osob, což je v dnešní době obvyklé jen v rozvojových zemích. (K. Kalibová: Specifické rysy demografické reprodukce romské populace a její podmíněnosti, In: Analýza sociálně ekonomické situace romské populace v České republice s návrhy na opatření, Socioklub Praha 2003, str. 66 -78).

Potřebnost zabývat se zdravotním stavem romského etnika vyplynula také ze studií zabývajících se stravovacími zvyklosti romských dětí či těhotných žen. Výsledky šetření u 551 romských dětí ukázaly zcela nedostatečnou konzumaci zeleniny (19 % doporučeného množství), ovoce (20 % doporučení), mléka a mléčných výrobků (32 % doporučení), ale také obilovin, těstovin, pečiva, rýže (63 %) a drůbeže, ryb, netučného masa a vajec (78 %). Naopak nedoporučované, nezdravé potraviny se vyskytovaly v 463 % tolerovaného množství. U dětí většinové populace byly výsledky méně alarmující. Zároveň byl zjištěn vyšší BMI (nadváha) u romských dětí než u neromských dětí. Autoři této studie označili proto zmíněnou populační skupinu za zvýšeně rizikovou se všemi důsledky týkajícími se primární prevence (Z. Brázdová et al.: Jednotkové porce potravinových skupin jako nástroj hodnocení výživové spotřeby romských dětí, In: Hygiena, 43, 1998, č. 4, str. 195-206). Co se týče stravovacích zvyklostí romských těhotných žen byly u nich prokázány z hlediska zdravého životního stylu nežádoucí stravovací návyky, a to ve vyšší míře než u žen většinové populace. Romské těhotné ženy častěji preferovaly potraviny jako paštiky, játra, uzeniny, hranolky, chipsy, lahůdkářské výrobky, slazené limodány, z tuků máslo a sádlo (tuky a sacharidy na úkor bílkovin, zeleniny a ovoce). Dále byl prokázán statisticky významně vyšší počet kuřaček mezi romskými ženami již před těhotenstvím (85,5 % vs. 52,5 % u kontrolní skupiny), v těhotenství pak přiznalo kouření 57,9 % romských žen a 20,3 % matek z většinové populace (J. Rambousková et al.: Stravovací zvyklosti romských těhotných žen, In: Hygiena, 48, 2003, č. 4, str. 187 – 193).

Taktéž při sledování zdravotního stavu 106 romských dětí ze základní školy, a to analýzou dokumentace pediatrů, byla zjištěna větší nemocnost romských dětí – celkový počet onemocnění činil ve skupině 56 romských dětí 121 případů za rok a ve skupině 55 neromských dětí 82 případů za rok, tedy na jedno romské dítě připadlo v průměru 2,2 onemocnění za rok a na neromské dítě 1,5 onemocnění za rok. V souvislosti se zjištěnými výsledky volají řešitelé studie po nalezení možností, jak ovlivnit náhled této etnické skupiny na zdraví a potřebu o zdraví aktivně pečovat (P. Lexová et al.: Zdravotní stav skupiny romských dětí a možnosti intervence, In: Česko-slovenská hygiena, 38, 1993, č.4, str. 210 – 212).

Psycholožka Andrea Tibenská upozorňuje rovněž dle zkušeností ze své praxe na skutečnost, že mezi Romy došlo v posledních letech k rozšíření závislosti na návykových látkách i k nárůstu patologického hráčství (Andrea Tibenská: Romové a duševní nemoci, In: Psychiatrie pro praxi, 2008 (9)4, str. 191 – 192).

Nedostatečná péče o zdraví a nedostatečné využívání veřejného systému zdravotní péče byly prostřednictvím terénního průzkumu probíhajícího na jaře roku 2006 prokázány i v samotném vzorku klientů (tvořených 240 obyvateli vyloučených lokalit) využívajících služby zdravotně sociálních pomocnic/pomocníků. Byla mimo jiné zjištěna nízká registrovanost dětí u pediatrů či obecně nízká registrovanost i u ostatních lékařů.

Jsou Vaše děti registrovány u dětského lékaře?

 

U kterých lékařů jste registrováni?

	Počet odpovědí	% klientů
Praktický lékař pro dospělé	157	92 %
Dětský lékař	90	53 %
Zubní lékař	114	67 %
Ženský lékař	110	65 %
Specializovaný lékař	50	29 %
Celkový počet odpovědí	170	100 %